Škola v Opařanech

Škola

Pravda-li, že kamkoli přicházeli jesuité, tam povstávaly školy, i škola Opařanská by děkovala za původ svůj jesuitům. Trvání školy pojištěno deputátem již od jesuitů kantoru (zpěváku) poskytovaným: měl na penězích 27 zl., 3 sudy piva, 1 míru 2 věrt. pšenice, 12 měr žita, 1 míru 2 v. ječmene 1 m. 3 v. hráchu, 30 lb. másla, 30 lb. sýra, 33 lb. soli, 8 sáhů dříví a pro jednu krávu sena a slámy. R. 1779 repraesentoval deputát peněžitou částku 98 zl. 36 kr. 2 den. a gener. direkce 15. zimního měsíce 1779 rozhodla, že povoluje všecky dávky Opařanskému kantoru, "který nejen hudbu v kostele provozovati ale i ve škole normální učiti má, pokud za to náhrady z kostelní pokladny nadíti se nelze." V r. 1784 obnášely dávky ty na penězích 102 zl. 36 kr. 2 den. (sud piva se počítal za 6 zl., 1 m. pšenice za 2 zl., 1 m. žita za 1 zl. 30 kr., 1 m. ječmene za 1 zl., 1 m. hrachu za 1 zl. 30 kr., 1 lb. soli za 3 kr., 1 sáh dříví za 1 zl. 40 kr.)- R. 1810 povoleno bylo učiteli pásti krávu v panských lesích a užívati 4 m. polí za roční činži 5 zl. 39 kr.

R. 1853 1. ledna (N. 1465/A) vykoupila vrchnost dávku 3 sudy piva a 8 sáhů dříví složivši 826 zl. st. a obec Podboří 1 k. koláče a 2 vejce 14 zl. stř.

Při komisí dne 26. ledna 1855 v Opařanech konané odstoupila na věčné časy obec Opařanská 2 m. polí na "Novinách" škole v náhradu za školné, jež obec měla platiti za chudé školní děti. Při najímání obecních pozemků ale podepsal učitel licitační protokol z dne 14. srpna 1872, čímž pole odpadlo, nebo obec dokazovala, že učitel dosud užívá pole na smlouvě, kterou učitel podepsal. Okresní školní rada, ač pole v konkurse na školu vypsala a učiteli roční výnos z pole na 1 zl. 68. kr. určila a do r. 1884 ze služného odpočítala, pole obci vrátila z dne 21. listopadu 1883.

Po r. 1773, kdy jesuité Opařany opustili, byla škola v č. 31 staré, 58 nové, byla-li škola v č. 33 staré, 60 nové, neumíme doložiti, snad tam jen bydlel učitel, jak matrika kostelní svědčí. Konečně  r. 1795 z panských stájí upravena byla škola v nynějším č. 79.

Světnici školní nebylo lze 8 sáhy dříví vytopiti, v l. 1796-1799 přepálil učitel 20 sáhů, které učiteli vrchnosť odepsala ale budoucně ročně jen 10 sáhů povolila z dne 4. dubna 1800.

Dítek školních bylo r. 1793 z Opařan 60, z Podboří 31, z Hánova 6. úhrnem 97, z těch platilo školného 65, úhrnem 74 zl. 22 kr. R. 1824 z Opařan 83, z Podboří 45, z Hánova 9, z Řepče 31, z Kašovic 8 úhrnem 176. školného platilo 158 úhrnem 166 zl. 51. kr.

Dítky vyučovali se čtení, psaní, počtům katechismu, od r. 1777 dle "nové methody" v obou řečích, též šití, pletení a předení lnu, vlny a šlechtění stromů, když administrace statků 16. července 1793 roční odměnu 12 zl. povolila a pak na 20 zl. stř. a 6 sáhů dříví zvýšila, k čemuž obce Opařany a Podboří 10 zl. stř. přispívaly. R. 1778 zavedeno též předení vlny pro továrnu v Linci. Učitel za návod k předení snad z Lince sem poslaný obdržel odměny 5 dukátů a čtyři pomocníci po 4 zl. R. 1880 zavedeno rozhodnutím okr. školní rady ze dne 18. září vyučování ženským pracem ručním, odměna určena na 60. zl. r.č., kteráž výnosem zemské školní rady z dne 12. ledna 1884 zvýšena byla na 75 zl. r.č. Ve smyslu zákona z dne 13. září 1864 vzdala se vrchnosť patronátního práva přípisem ze dne 28. listopadu 1861.

Učitelé.

1. Prvním známým učitelem byl Ignác Uberhuber, jenž přišel r. 1789 do Albrechtic.
2. Josef Julovecký, učitelský pomocník v Králové Dvoře, pro lepší ale tam budoucnosť nepřišel.
3. Antonín Doubek, 7. listopadu 1789, učit. kandidát ze Stok, an prý na panství nikdo z učitelů obou řečí mocen nebyl, i hudbu v kostele provozovati neuměl. Manželství jeho bylo požehnané, měl jedenáct dítek. Zemřel na horkou nemoc 2. září 1809 v 42. roce věku svého slouživ osadě 20 roků.
4. Martin Parkos, přišel z Veselíčka dne 21. ledna 1810. Zemřel 7. července 1834 slouživ osadě věrně a poctivě 24 roků.
5. Dionys Šoltys, přišel z Bernartic 24. prosince 1834, byl vzdělaným, skromným a hudebníkem znamenitým, velice pilným a přičinlivým učitelem. R. 1852 odměnil J. Ex. biskup Jan Valerian jeho zásluhy o prospěch mládeže, an zapsal školu Opařanskou do "Dědictví Svatojanského". Sloužil osadě až do vysílení 41 r. Zemřel 30. března r. 1877.
6. Karel Šoltys, předešlého syn, rodák Opařanský, přišel z Černešovic. Jest učitel pilný a hudebník výborný.

Až do r. 1823 vyučoval jediný učitel až 176 dítek! Povolán učitelský pomocník a měla býti druhá světnice školní. Zařízení toto potkalo se s odporem přiškolených obcí. Vyjádřily se, že "s dosavadním vyučováním jsou spokojeny, na rozšíření školy a na vydržování pomocníka že jim nelze přispívati. Vyučovali dva v jedné třídě! R. 1852, 5. července jednal sám bisku s představenými obcí o příspěvek výpomocnému učiteli. Do očí vše slíbeno, ale brzo na to dne 19. září písemně odpovědělo představenstvo obce Opařanské, "že slibu na odpor se stavělo a z obce na vydržování školního pomocníka nic neudělí." Podbořské představenstvo odpovědělo 27. září, "že by ostal zase věčný plat" a podobně z Řepče.

Až do r. 1854 vyučovali dva učitelé 240 d. v jedné světnici, 20. prosince 1854 nařízeno polodenní vyučování, r.1856 teprv najmuta druhá třída, jež dosud potlouká se s místa na místo.

Pomocníci a podučitelé.

Známý první pomocník učitelský byl Josef Rosička, vyučoval jen za stravu u p. učitele. Nešťastnou náhodou utopil se při koupání 29. června 1826.

Druhý byl Fr. Parkos, jen za stravu od r. 1827-1835; po něm Jan Pelíšek, jen za stravu od r. 1835-1851, přiel do Žďáru Pl.; pak Vít Vašta od r. 1855-1860, Karel Šoltys, od r. 1860-1861, Frant, Marek, od r. 1861-1863, Antonín Mašek, 1863-1865, Václav Řepa, 1865-1867, Karel Šoltys po druhé 1867-1870, Fr. Sajbrt, 1870-1873, Fr. Plička, výpomocný 1873-1875, Josef Krágl, výp. 1875-1876, Josef Drázda, výp. 1876-1877, Jan Kocourek, výp. 1877-1878, Fr. Soldát, zkoušený podučitel 1878, r. 1879 ustanoven za správce školy fil. v Přeštěnici; na jeho místo přišel výpomocný podučitel Jan Bukovský, 28. února 1880 vrátil se Fr. Soldát, r. 1883 a onen přišel do Lašovic. Fr. Soldát opět přišel do Bernatic, a na jeho místo Petr Brož, Fr. Soldát vrátil se 1. března 1884 a onen přišel do Rataj.

Industriální učitelkou jest Marie Šoltysová, choť řídícího učitele.

R. 1779 nejvyšším rozhodnutím služné učitelů bylo určeno v 1. třídě 200 zl., ve II. tř. 150 zl., v III. tř. 80 zl., v IV. třídě 60 zl.

R. 1779 povinnosti učitelů byly:

1. mládež k bohabojnosti a rozšafnosti vésti a tudíž náboženství a mravouce učiti na ten způsob, aby se rozum osvěcoval a srdce se ctnostně ušlechťovalo;
2. učiti čtení, psaní, počítání, hospodářství a kde kostel hudbě;
3. k plnění školních pravidel, kázni školní, v kostele také k příkladné pobožnosti, aby písně zpívala anebo společně se modlila, vzbuzovati;
4. o svátcích a nedělích zvlášť k službám B. a křesťanskému cvičení doprovázeti, odpoledne na mládež dohlížeti, by svévole netropila a den Páně neznesvěcovala;
5. k zpovědi a k sv. přijímání vésti, kdy duchovní správa určí;
6. německému vyučování má se hlavně věnovati, poněvadž dítky doma česky dosti slyší a se učí;
7. nejvíce má mládež před zahálkou chrániti a lásku k práci vštěpovati, bdíti, by rozpustilými hrami rozumný svět veřejně nepohoršovala.

(Hejna, Josef: Paměti statku Opařanského, Podbořského, Dobronického a Stadleckého. Tábor 1885. s. 116-121)

O škole z obecní kroniky

Jonášová, Petra: Meziválečná škola v Opařanech. České Budějovice 2011.